Vydědění potomka – kdy lze vydědit dítě, nepominutelný dědic

Dědictví a pojem „nepominutelného dědice“ jsou pro lidskou společnost od nepaměti předmětem trvalého zájmu. V našem rychle se měnícím světě je vydědění dítěte stále aktuálnějším a rozšířenějším tématem. Ve světě, kde jsou rodiny často vzdálené a okolnosti se mění, si však otázky vydědění razí někdy kontroverzní cestu. Tento článek se zabývá úskalími procesu vydědění a nepominutelného dědice a také tím, jak může rodič, prarodič nebo opatrovník postupovat při vydědění dítěte.

Rodinné vztahy mohou být někdy ne zrovna ideální. Pokud se spor mezi rodinnými příslušníky nevyřeší jinak, může dojít k takzvanému vydědění. Co to vlastně je vydědit dítě? A jak vydědit dítě?

Co je to vydědění?

Vydědění je v České republice poměrně běžnou praxí zůstavitelů a v posledních letech se vydědění dítěte stává stále více diskutovaným tématem. Jedná se o právní proces, při kterém zesnulá osoba nezahrne určitého dědice do svého dědického plánu nebo mu poskytne pouze část dědictví.

Podle statistik existuje mnoho důvodů, proč se jednotlivec může rozhodnout vydědit dítě, jakožto příjemce dědictví – nejčastěji se jedná o dlouhodobé spory, problémy s péčí, nesplněná očekávání a nesplněné žádosti.

Nejčastější příčinou vydědění jsou dlouhodobé spory mezi zůstavitelem a dědicem. Když se členové rodiny neshodnou na určitých záležitostech a mají trvalý konflikt, často to vede k tomu, že zůstavitel nevyhovujícího člena rodiny zcela vyškrtne ze svého majetkového plánu. Ke sporům může dojít také tehdy, když zůstavitel nesouhlasí s životními rozhodnutími příjemce nebo jeho manželského partnera.

Kromě toho jsou v České republice příčinou vydědění dítěte také problémy s opatrovatelstvím. Nejčastěji zůstavitel vydědí potomka z důvodu nesouhlasu s pečovatelskými povinnostmi o starší nebo zdravotně postižené předky. To může být vnímáno jako projev neúcty dědice, když neplní povinnosti, které má vůči své rodině.

Sekundárně k těmto příčinám může v České republice vést k vydědění potomka i nesplněné očekávání. Pokud osoba měla očekávání, že dědic vykoná určité činnosti, například přispěje do rodinného podniku nebo bude studovat na vysoké škole, a pak tato očekávání nesplní, může zůstavitel považovat za vhodné ji vydědit. To má zajistit, aby příjemce neměl prospěch z žádné části pozůstalosti, která pro něj byla určena.

Čtvrtým a posledním důvodem vydědění dítěte v České republice jsou nesplněné žádosti. Může jít o žádosti, jako je žádost o vrácení určitého majetku nebo žádost, aby příjemce změnil některý aspekt svého chování. Pokud příjemce nevyhoví žádostem zůstavitele a odmítne provést určitý úkon, může se zůstavitel rozhodnout, že jej zcela vyškrtne ze svého dědického plánu.

Vydědění potomka je v České republice praxí, o které se stále častěji diskutuje. Každý případ vydědění má své individuální souvislosti a je důležité vzít v úvahu všechny faktory, které jsou ve hře. V konečném důsledku je třeba respektovat rozhodnutí zůstavitele a řídit se platným přáním zemřelého jedince.

Jak funguje dědictví?

Dědické právo v České republice se řídí občanským zákoníkem ve třetí části, hlavě III. V České republice se lze s pojmem „dědic“ setkat v zákoně upravujícím dědická práva. Podle českého práva je dědic definován jako fyzická osoba, která je první v pořadí na dědictví majetku nebo vlastnictví po zemřelé fyzické nebo právnické osobě.

Proces dědění v České republice je obecně jednoduchý. Když osoba zemře, dědictví je popsáno v závěti. Pokud zemřelý za určitých okolností nezanechal závěť, použije se dědické právo. Dědictví se v českém právu řídí podle manželů, dále podle dětí, vnuků, rodičů, prarodičů, sourozenců a nakonec podle dětí sourozenců.

Dědictví pozůstalosti se určuje podle toho, kdo je určen jako „zákonný dědic“. Obvykle se jedná o nejbližší dědice zesnulé osoby, jako je manžel/manželka a děti. Zákonný dědic je často ten, kdo převezme největší část pozůstalosti. Dědická část pozůstalosti může zahrnovat jak movitý, tak nemovitý majetek, například bydliště zesnulého, vlastnické právo nebo finanční aktiva. Takový majetek nepodléhá dědické dani, ale dědic jej dědí přímo.

Proces určení dědice může být dále komplikován přítomností více dědiců. V takových případech české dědické právo požaduje, aby byl majetek zemřelého rozdělen spravedlivě mezi všechny oprávněné dědice. Je důležité si uvědomit, že pokud se dva nebo více oprávněných dědiců neshodnou, může být povolán soud, který o rozdělení majetku s konečnou platností rozhodne.

České dědické právo má v každém případě poskytnout jednotlivcům určitou jistotu, že jejich poslední přání budou po smrti respektována a dodržena. Proto je důležité se s tímto zákonem seznámit, aby bylo zajištěno, že dědictví jednotlivce bude řádně spravováno a rozděleno v souladu s jeho přáním.

Kdo je nepominutelný dědic?

V dědickém právu se vyskytuje pojem „nepominutelný dědic“. Je to osoba, které podle dědického zákona náleží určitý podíl dědictví, který stanoví zákon. Tuto osobu nelze v dědickém řízení vynechat, pokud nenastal zákonný důvod dítě vydědit. Podle zákona je nepominutelný dědic potomek zůstavitele. Pokud bude tento dědic ale opravdu ze zákona vyděděn, nastává případ, kdy dědí vnoučata a stávají se právě oni nepominutelnými dědici.

Pokud je nepominutelný dědic nezletilý, musí v dědickém řízení obdržet alespoň tři čtvrtiny jeho dědického zákonného podílu. Pokud je zletilý, náleží mu jedna čtvrtina.

Pokud zůstavitel sepíše před smrtí závěť a rozdělí majetek dle svého uvážení, žádné dědictví neprobíhá. Tato soukromá listina je dědickému řízení nadřazená. Podíl nepominutelného dědice musí být vždy zachován. Výjimkou je případ, že by tento potomek zůstavitele byl dle zákonem stanovených důvodů vyděděn.

Vydědění potomka a kdy dědí vnoučata

Nejčastějšími důvody pro vydědění potomka jsou:

• pokud dítě nejeví zájem o kontakt se svými rodiči navzdory tomu, že se rodič o kontakt snaží
• pokud dítě neposkytlo rodičům pomoc v nouzi – náhlá nemoc, nebo pomoc ve stáří a rodiče sami se o sebe postarat nemohou
• pokud byl potomek odsouzen za trestnou činnost, která byla spáchána na základě jeho zvrhlé povahy
• pokud dítě vede dlouhodobě nezřízený život – gambling, drogy a jiné závislosti
• pokud je prokazatelně marnotratný nebo zadlužený natolik, že by nebyl schopen zachovat podíl dědictví pro své potomstvo – to je většinou případ, kdy dědí vnoučata zůstavitele

Pokud se člověk rozhodne své dítě opravdu vydědit, je vhodné sejít se s právníkem. Tento právní proces totiž skrývá svá úskalí a každý případ je posuzován zvlášť.

Například:

Člověk chce vydědit dítě z důvodu nezájmu ze strany potomka vůči rodičům. Přihlíží se k tomu, zda je nezájem pouze jednostranný, nebo je na nezájmu vinen také zůstavitel. Pokud totiž zůstavitel zanedbá péči dítěte v raném dětství a nejeví po většinu života o své dítě zájem, špatně své dítě vychovával nebo se jiným chováním podílel na tom, aby se dědic od rodičů fyzicky i duševně vzdálil, bude tato žádost o vydědění vyhodnocena nejspíše záporně.

Proto je potřeba si říci, že vydědění je složitá věc k posouzení a proto by měla být řešena s profesionály práva.

Co udělat, aby bylo možné vydědit dítě

Potomek, který má být vyděděn, se o tomto rozhodnutí nemusí vůbec dozvědět, pokud se tak rodič rozhodne. Pro vydědění dítěte je potřeba sepsat prohlášení o vydědění. Tato listina obsahuje stejné formality jako závěť.

Jsou dvě možnosti. Zůstavitel si může prohlášení o vydědění sepsat sám, nebo jej může sepsat notář. Tato formalita vyjde zhruba na dva tisíce korun.

Výhodou notáře je úschovna, ve které sepsaná listina zůstane a je tak téměř zaručeno, že se po smrti zůstavitele dohledá. Není zde tedy riziko toho, že by se po smrti zůstavitele například ztratila mezi osobními věcmi. Nutné je uvést, zda si zůstavitel přeje, aby byla z dědictví vyloučena i vnoučata. Kdy dědí vnoučata zůstavitele, tedy potomci nepominutelného dědice, či nikoliv. Toto rozhodnutí je na zůstaviteli samotném.

Náležitosti prohlášení o vydědění:

Nezbytné údaje pro listinu o prohlášení a vydědění dítěte jsou následující:

• datum
• jméno, příjmení, datum narození a adresa zůstavitele
• označení osoby, která má být zbavena dědictví
• podpis a datum podpisu

Důvod vydědění v tomto prohlášení být nemusí, nicméně je doporučeno jej uvést. Pokud se zůstavitel rozhodne své rozhodnutí později změnit a zahrnout do dědického řízení i nepominutelného dědice, může vytvořit prohlášení o odvolání vydědění, které má stejnou formu jako prohlášení o vydědění dítěte.