Dědictví – jak se rozděluje, vypořádání, notář, poplatky

Dědické řízení a následné rozdělení dědictví není (nejen) administrativně zcela jednoduchou záležitostí. Během jeho rozdělování totiž platí relativně velké množství pravidel, nicméně také výjimek. Jak se tedy rozděluje dědictví a jakou roli v celém dědickém řízení hraje notář?

Dědické řízení může být nepříjemné pro všechny členy rodiny. Samotný proces také nemusí zúčastněným situaci ulehčit, jelikož celkový proces dokáže zabrat dost času, a může být také relativně složitý. Každý má ale zájem na to zjistit, jak se rozděluje dědictví. Pokud jde o dědictví, zákon zcela jasně stanovuje vše potřebné.

Dědická smlouva

Dědická smlouva má v dědictví největší váhu a celý proces tak nemusí být zbytečně zdlouhavý. Rozdíl mezi dědickou smlouvou a závětí je totiž ten, že s dědickou smlouvou musí dědic souhlasit. Naopak o tom, co se píše v závěti, případně o dalších změnách, nemusí potenciální dědic vůbec vědět.

To se u dědické smlouvy nemůže stát. Obě strany totiž musí souhlasit s každou změnou, která by případně ve smlouvě nastala.

Na druhou stranu dědickou smlouvou nelze ošetřit vše, co bude spadat do dědictví. Na základě dědické smlouvy je totiž možné upravit pouze tři čtvrtiny toho, co bude spadat do dědění. Zbytek podléhá závěti, nebo dědění ze zákona.

TIP: Pokud zemře blízká osoba, pozůstalí mají nárok na volno na pohřeb. To upravuje zákon.

Dědictví ze zákona

V případě, že je dědictví upraveno závětí, která má druhou největší váhu (tedy hned po dědické smlouvě), celé řízení může být i v tomto případě hotové relativně rychle. Nicméně pokud závěť sepsaná není, nastupuje dědění ze zákona, neboli také dědictví ze zákona, podle zákonem stanovené posloupnosti.

Nicméně i v případě závěti jsou výjimky. Jednou z nich je například tzv. nepominutelný dědic. Ten o podíl dědictví ze zákona nemůže přijít ani v případě, že ho závět nezmiňuje. V praxi je tento dědic potomek. Pokud ale například už tento potomek nežije, nebo nefiguruje v závěti, podíl připadá na jeho děti.

Důvod, proč potomek nemusí být zmíněn v závěti, je například tzv. vydědění. Pravidla pro vydědění dítěte jsou ale poměrně striktní. Vydědění může být pouze v případě, že se prokáže, že dítě například neprojevovalo o svého rodiče zájem, vedlo nespořádaný život nebo třeba bylo odsouzeno.

Dědické třídy a dědické skupiny

Obecně tedy platí, že největší váhu má dědická smlouva, poté závěť a až následně dědění ze zákona. K tomu se vztahuje pojem tzv. dědických tříd a skupin.

Výše zmíněné dědění ze zákona (ke kterému se tedy přistupuje v případě, není-li sepsaná dědická smlouva nebo závěť) se řídí pravidly dědických tříd, kterých je celkem šest.

• 1. třída – děti, manžel, manželka (všichni mají stejný díl)

• 2. třída – manžel/manželka (dědí nejméně polovinu), rodiče nebo druh/družka (případně jiné osoby) v případě, že sdíleli stejnou domácnost alespoň jeden rok před smrtí – na tyto případy se vztahuje například dědictví po příteli

• 3. třída – sourozenci, děti sourozence, nebo druh/družka (případně jiné osoby) v případě, že sdíleli stejnou domácnost alespoň rok před smrtí

• 4. třída – prarodiče

• 5. třída – praprarodiče

• 6. třída – praneteře a prasynovci, nebo tety a strýcové, nebo sestřenice a bratranci

Tyto dědické třídy (někdy taky nazývané dědické skupiny, tedy zjednodušeně řečeno skupiny osob, které mohou dědit) se berou v potaz pouze do doby, než se najde vhodný dědic. To v praxi znamená, že pokud například dědí manželka s dětmi zesnulého, na sourozence nebo na synovce a neteře už se nedostane.

Jak se dozvím o vydědění?

Jak už bylo řečeno, do první třídy nemusí patřit potomek v případě zmíněného vydědění. Jak se ale dotyčný o takové skutečnosti dozví? A jak zjistit majetek zemřelého?

V naprosté většině případů se o vydědění dozví dotyčný až od notáře během vyřízení pozůstalosti.

Co se započítává do dědictví

Co vše se ale započítává do dědictví jako jeho součást? Dědictví se může týkat jak nemovitostí, tedy například domů nebo bytů, ale i věcí movitých. Další možností, co se může započítat do dědictví, jsou například autorská práva.

Předmětem dědictví tak můžou být věci, předměty, práva atp., která patřila pouze zesnulému, jinými slovy byl jediným vlastníkem, nebo také předměty, práva atp., která byla v tzv. podílovém vlastnictví. Nejčastějším příkladem podílové vlastnictví je společné jmění manželů.

Společné jmění manželů dědictví

Společné jmění manželů, někdy označované zkratkou „SJM“ vzniká svatbou, tedy uzavřením manželství. Výjimky v úpravě, co do společného jmění manželů spadá, může ale upravovat předmanželská smlouva, která se uzavírá před samotnou svatbou.

Nicméně společné jmění manželů v dědictví lze upravovat i po svatbě. Manželé se tak můžou dodatečně dohodnout až po uzavření sňatku, co do SJM (a tedy případně i do SJM dědictví) chtějí nebo naopak nechtějí zahrnout.

SJM se také automaticky ruší na základě rozvodového řízení, nebo právě úmrtí jednoho z manželů. V případě úmrtí se také nejprve řeší společné jmění manželů a až poté zbytek dědictví.

Dědictví po manželovi nebo manželce

V případě, že manžel (nebo manželka) zdědil nějaký předmět nebo práva (například od svého příbuzného), takové dědictví do SJM nespadá. Výjimka by byla v případě, že předmět takového dědictví byl výslovně určen oběma manželům.

Nicméně do SJM (a tedy i do případného dědictví po manželovi nebo manželce) spadá nejen majetek, ale také dluhy, které jeden z manželů získal. Co se dluhů týká, ty může manžel/manželka zdědit například kvůli společné hypotéce, nebo půjčce.

I zde existuje ale výjimka. Dluhy nespadají do společného jmění manželů v případě, že se jedná například o dluh, který je spojený s nemovitostí, která patří pouze jednomu z manželů (tedy například s nemovitostí, kterou zdědil pouze jeden z manželů).

Dále pokud se jedná o dluh, o kterém jeden z manželů nevěděl a nejednalo se například o půjčku, která měla zaopatřit běžné rodinné výdaje, jako například nákupy.

Dědictví majetku nabytého před manželstvím

Jak už bylo řečeno, do SJM a tedy do následného dědictví, spadá veškerý majetek, který manželé získali po svatbě, tedy kromě zmíněné výjimky, kdy pouze jeden z manželů něco zdědil. Jak je to ale s majetkem, který získal jeden z manželů před samotným manželstvím, a tedy s případným dědictvím majetku nabytého před manželstvím? A jaká jsou pravidla, když je součástí dědictví dar?

Majetek, který například koupil jeden z manželů ze svých úspor před svatbou, nespadá do společného jmění manželů a druhý z manželů tedy tento majetek automaticky dědit nemůže.

Vyloučení manžela z dědictví

V případě, že by jeden z manželů nechtěl, aby ten druhý po něm v případě smrti dědil jeho vlastní majetek (a tedy v podstatě vyloučit manžela/manželku z dědictví), je možné k tomu využít závěť. V té je třeba zmínit, že veškerý majetek je odkázán někomu jinému, například dětem.

Nicméně to se týká pouze majetku, který patří pouze jednomu z manželů – tedy například zmíněný majetek zdědil.

Co se týká společného jmění manželů, zde lze odkázat například dítěti pomocí závěti pouze polovinu (ta druhá je totiž vždy druhého z manželů).

Pozůstalý z manželů také může získat například věci/předměty, které byly jako základní součást společné domácnosti i přes to, že v závěti mu tyto movité věci odkázány nebyly. Takové rozhodnutí, co do společné domácnosti patřilo a může ho tak zdědit pozůstalý z manželů, je na notáři. V závěti ale může být například uvedeno také věcné břemeno, které může být pro nového majitele výhodou či zatížením.

Dědictví pro druha nebo družku

Co se týká úpravy dědictví druha nebo družky, to je možné brát podle druhé dědické třídy. Tedy druh nebo družka mohou spadat do dědického řízení v případě, že se zesnulým byli ve společné domácnosti jeden rok před jeho smrtí.

Nicméně v druhé třídě je dědická skupina poměrně velká – spadá do ní manžel (pokud nebylo například předchozí manželství rozvedeno) nebo rodiče zesnulého a dědictví by se tak muselo dělit rovným dílem mezi všechny ze skupiny. Výjimku by tvořil pouze manžel, ten by dědil polovinu z majetku.

Pokud má ale zesnulý druh (nebo družka) děti, dědí automaticky ony. Změna může být upravena pouze na základě sepsané závěti nebo dědické smlouvy.

Dědictví po zemřelém otci

Jak už bylo zmíněno, děti mají právo na dědictví hned v první dědické skupině (tedy společně s manželkou/manželem zesnulého). I v případě, že by existovala závěť, ve které by nebyly děti konkrétně zmíněny, mají právo na dědění majetku.

Děti totiž obecně spadají do skupiny tzv. nepominutelných dědiců (a na případné dědictví po zemřelém otci nebo matce tak mají nárok). Výjimku by mohlo tvořit pouze vydědění, nicméně to musí splňovat výše zmíněné podmínky, za kterých je možné dítě vydědit. Pokud by tak bylo dítě vyděděno (tedy zmíněné vydědění by opravdu splňovalo zákonem stanovené podmínky), „náhradník“ je dítě dítěte, tedy vnouče zemřelého otce.

Dědictví dětí z prvního manželství

To stejné platí i pro dědictví dětí z prvního manželství. Patří do skupiny nepominutelných dědiců i v případě, že jsou z předcházejícího nebo aktuálního manželství nebo pokud jim ještě nebylo osmnáct let a nejsou tedy plnoleté.

Nicméně podíly, které by jednotlivé děti dostaly, může rodič za určitých pravidel upravit v závěti.

Vypořádání dědictví mezi sourozenci

I přes to, že by byly v závěti podíly pro jednotlivé děti (tedy sourozence – ať už vlastní, nebo nevlastní) upraveny jinak, než by dostaly děti zesnulého ze zákona, je také možnost, že se dědicové (v tomto případě tedy všichni sourozenci) mezi sebou dohodnou na úplně jiném vypořádání.

Podle dědických tříd totiž platí, že sourozenci (tedy děti zesnulého) dědí rovným dílem společně s jejich matkou, případně manželkou zesnulého.

Sourozenci se tedy můžou dohodnout na jiném vypořádání a rozdělení majetku, než by bylo dáno závětí. Může se jednat třeba o dohodu, že by například nemovitost, kterou by dědili, patřila jen jednomu z nich. V tom případě by se ale museli sourozenci tzv. navzájem vyplatit. Pokud by si ale byt nechali všichni sourozenci, byli by spoluvlastníky, a to i s určitými právy ale i povinnostmi.

Darování majetku za života zesnulého a vliv na dědictví

Jak je to s darováním majetku za života zesnulého a jaký je následný vliv na dědictví?

Vlastnictví majetku lze ale upravit i za života a nemusí k tomu být zapotřebí dědická smlouva, závět, nebo případně spoléhat na dědické řízení, kde by se majetek mohl dědit na základě zákona, resp. dědických tříd, které zákon stanovuje.

Dědictví nemovitosti

Například na dědictví nemovitosti se tak nemusí čekat až na notáře, ale může být vyřešeno předem.

Může jít třeba o darování majetku jednomu z dětí. Nicméně zde je potřeba počítat s tím, že v případě, že by se nejednalo o jediný majetek, který by se rozděloval, obdarovanému se dědický podíl sníží, nebo úplně zanikne.

Notářské poplatky dědictví 2022

Notář je součástí každého dědického řízení. Bez notáře totiž není rozdělení dědictví možné. Nicméně jeho služby nejsou zadarmo. Jaký je tedy poplatek notáři za dědictví?

Odměna notáři za dědictví je odvozena od hodnoty, které dědictví má. Na odměnu za dědictví má notář nárok také v případě, že v dědictví nefiguruje žádný majetek. Přesný výpočet, jaké budou notářské poplatky dědictví platné pro rok 2022 a kolik se tedy bude notáři platit, je možné vypočítat pomocí různých kalkulaček dostupných na internetu.

Poplatek notáři při odmítnutí dědictví

Jak je to ale s poplatkem notáři při odmítnutí dědictví? V případě, že dědic odmítne dědictví (tedy vzdá se celého dědictví, jelikož v případě odmítnutí se jedná vždy o odmítnutí celé části, kterou by mohla daná osoba dědit), tak se nemusí podílet na poplatku, který notáři náleží.

Nicméně je potřeba dodržet lhůtu, do které je možné dědictví odmítnout a tou je jeden měsíc. Částku, která se tak musí notáři zaplatit, si pak rozdělí dědicové (kteří dědictví neodmítli) mezi sebou na základě toho, jaký podíl v dědictví mají.

Jak zjistit, který notář vyřizuje dědictví?

Co dělat v případě, že není jasné, který notář má dědictví na starost? Nejjednodušší způsob, jak zjistit, který notář vyřizuje dědictví, je se obrátit na okresní soud, který spadá pod oblast trvalého bydliště zesnulého. Ten pak na základě určitých informací (například jména zesnulého, data narození a úmrtí apod.) sdělí, který notář má záležitost na starost.

Napadení dědictví a lhůta pro napadení dědictví

Usnesení, kterým zpravidla dědické řízení končí, je možné napadnout. Lhůta pro napadení dědictví je pak patnáct dnů.

Napadnout dědictví je možné také například prostřednictvím žaloby.

Vypořádání dědictví a lhůta pro vyplacení dědictví

Celé dědické řízení může trvat různě dlouhou dobu. Záleží na více faktorech, například na rozsahu dědictví, nebo také na bydlišti pozůstalých (pokud žijí například v zahraničí, může to celý proces také značně prodloužit).

Lhůta pro vyplacení dědictví po úmrtí tak může být opravdu různá a hodně bude záležet na celém průběhu vyřízení dědictví.

Jak dlouho trvá převod peněž z dědictví?

V případě, že se jedná o dědictví peněz, které jsou uložené v bance, mohou banky nejprve požadovat notářské rozhodnutí o vypořádání dědictví. Teprve poté přepošlou peníze dědicům.

Jak dlouho tedy trvá převod peněz z dědictví (v tomto případě dědictví peněz)? V případě, že banka má veškeré podklady, které potřebuje, by měla platba proběhnout v řádu dnů.

Daň z dědictví

Dědická daň (někdy také označována jako daň z dědictví) se neplatí. Dědictví nepodléhá ani jiným daním, například dani z příjmu.