Dluhy po zemřelém – kdo je platí a jak probíhá vypořádání dědictví?

Smrt blízkého člověka je vždy citlivou záležitostí, kterou mohou ještě více zkomplikovat nesplacené dluhy zemřelého. Mnoho dědiců si klade otázku, kdo platí dluhy po zemřelém a jaké mají možnosti. V České republice platí, že dluhy přecházejí na dědice společně s dědictvím, avšak pouze do výše nabytého majetku. Jak přesně funguje dědění dluhů, jaké kroky mohou dědici podniknout a jak se případně vyhnout nepříjemným finančním závazkům?

Přehled o majetku a dluzích zůstavitele má soudně pověřený notář, který pozůstalost vyřizuje. Potencionální dědicové by o něm měli být informováni, aby měli možnost se rozhodnout, jak k celému dědickému řízení přistoupí.

Kdo platí dluhy po zemřelém

Ani nejbližší rodina nemusí o zůstaviteli vědět vše, a proto může dojít k situaci, kdy až po smrti příbuzného je odhaleno, že byl zadlužený. Ke kompletním informacím, které dají ucelený obrázek o majetku a dluzích zemřelého, má notář, který má přístup k různým registrům.

Lidé by měli být připraveni na situaci, kdy budou dědit majetek, a také dluhy. Je nutné si uvědomit, že tím, kdo platí dluhy po zemřelém, jsou dědicové. Dědictví totiž neznamená jen práva, znamená také povinnosti. Rodina, která tuší, že jejich zemřelý příbuzný dlužil, kam se podíval, se tedy obává oprávněně. Oni jsou v případě přijmutí dědictví těmi, kdo platí dluhy po zemřelém.

V České republice se dluhy po zemřelém stávají součástí dědictví. To znamená, že dědicové přebírají nejen majetek, ale i závazky zesnulého. Dědictví však mohou přijmout nebo odmítnout.

1. Přijetí dědictví – Pokud dědicové dědictví přijmou, přebírají i dluhy. Avšak jejich odpovědnost je omezena výší zděděného majetku. Jinými slovy, nemohou být nuceni zaplatit více, než kolik činí hodnota dědictví.
2. Odmítnutí dědictví – Pokud se dědicové rozhodnou dědictví odmítnout, nedědí ani majetek, ani dluhy. Odmítnutí musí být učiněno v zákonné lhůtě u soudu.
3. Výhrada soupisu – Dědic může požádat o soupis majetku, což mu umožní omezit odpovědnost za dluhy pouze do výše nabytého dědictví.

Pokud po zemřelém nezůstane dostatek majetku na pokrytí dluhů, věřitelé mohou dostat jen poměrnou část, nebo nemusí být uspokojeni vůbec. Příbuzní a rodina nejsou automaticky povinni hradit závazky zesnulého, pokud nejsou dědici.

Jak se rozděluje dědictví v případě dluhů zůstavitele

V České republice se dědické řízení vede podle občanského zákoníku. V případě dluhů zůstavitele odpovídají dědicové za všechny dluhy zůstavitele. Pořadí úhrady dluhů je následující: náklady pohřbu, daně, závazky na výživu zůstavitele nebo jeho rodiny, ostatní závazky zůstavitele a poté se mezi dědice rozdělí zbývající majetek.

Majetek se dělí mezi dědice rovným dílem, pokud závěť zesnulého nestanoví jinak. Na otázku, jak se rozděluje dědictví, ať už je dědictví předlužené, nebo ne, vychází odpověď z postupu vyplývajícího ze zákona.

Dědické třídy

Do dědických tříd se dělí dědici ze zákona. Jde o situace, kdy zůstavitel po sobě nezanechal závěť či nebyla uzavřena dědická smlouva.

Dědické třídy určují, jak se majetek a aktiva zůstavitele dělí mezi dědice. Podle českého práva se dědictví dělí mezi šest dědických tříd:

• 1. dědická třída: potomci a manžel/ka. Všichni dědí rovným dílem. Pokud některé z dětí nedědí, přechází jeho dědický podíl na jeho potomky či vnoučata.

• 2. dědická třída: manžel/ka, nebo partner/ka žijící minimálně jeden rok ve společné domácnosti se zůstavitelem a dále rodiče zůstavitele. Všichni dědí rovným dílem. Podle druhé dědické třídy se dědí v případě, že zůstavitel neměl děti.

• 3. dědická třída: sourozenci a popřípadě jejich děti – tedy synovci a neteře. Podle třetí dědické třídy se dědí v případě, že po zůstaviteli nedědí manžel/ka, rodiče ani děti.

• 4. dědická třída: prarodiče, tedy babičky a dědečkové. Podle čtvrté dědické třídy se dědí v případě, že po zůstaviteli nedědí nikdo podle třetí dědické třídy.

• 5. dědická třída: praprarodiče, tedy prababičky a pradědečkové. Podle páté dědické třídy se dědí v případě, že po zůstaviteli nedědí nikdo ani podle čtvrté dědické třídy.

• 6. dědická třída: děti dětí sourozenců a děti prarodičů. Na poslední šestou dědickou třídu dochází v případě, že nedědí nikdo podle předchozích dědických tříd.

Výše dědictví se určuje podle výše majetku, který měl zesnulý v době smrti. Zákony rovněž stanoví, že z dědictví musí být před jeho rozdělením mezi dědice uhrazeny případné dluhy zemřelého.

Vypořádání dědictví mezi sourozenci

Dědictví je citlivé téma, které může vyvolat radost z nabytých věcí a finančních prostředků, i napětí mezi sourozenci. Spravedlivé a klidné vypořádání dědictví vyžaduje komunikaci, porozumění a ochotu ke kompromisu.

Při vypořádání dědictví mezi sourozenci mohou vzniknout různé spory, například:

• Nejasnosti v závěti – pokud je závěť nejasně napsaná, může docházet k rozdílným výkladům.
• Rozdílné představy o hodnotě majetku – jeden sourozenec může chtít nemovitost ponechat, jiný prodat.
• Podíly na společném majetku – pokud dědí sourozenci nemovitost, musejí se dohodnout, zda ji prodají, jeden ji odkoupí, nebo ji budou společně vlastnit.
• Osobní city a vztahy – v minulosti nevyřešené konflikty mohou ovlivnit rozhodování.

Nejčastěji se jedná o situaci, kdy zemřelý rodič po sobě zanechá dům a jeden z potomků v něm chce bydlet. V rámci vypořádání dědictví mezi sourozenci proto přichází v úvahu odkoupení od ostatních jejich dědické podíly na nemovitosti.

Možná řešení a doporučení

1. Otevřená komunikace – je důležité mluvit o všech možnostech a případných obavách.
2. Dohoda mezi dědici – pokud jsou vztahy dobré, lze se domluvit na rozdělení majetku bez soudního řízení.
3. Ocenění majetku – nestranný znalec pomůže předcházet sporům o hodnotu dědictví.
4. Vyplacení podílů – pokud jeden sourozenec chce majetek užívat, může ostatní vyplatit.
5. Mediace – pokud nastanou spory, může pomoci nezávislý mediátor.
6. Soudní řešení – pokud se dědici nedohodnou, rozhodne soud, což je však nákladné a zdlouhavé.

Aby se sourozenci vyhnuli sporům, je vhodné, aby rodiče svůj majetek řešili už za života. Mohou sepsat závěť, darovací smlouvy nebo si s dětmi otevřeně promluvit o svých přáních.

Vypořádání dědictví mezi sourozenci může být náročné, avšak s rozvahou, ochotou k dialogu a právními znalostmi lze dojít k uspokojivému řešení pro všechny strany.

Dědické řízení – na co si dát pozor

Do roku 2013 platilo, že dědic odpovídal za dluhy z dědictví pouze do výše nabytého dědictví. To situaci dědicům v mnohém ulehčovalo. Například když někdo zdědil 50 000 Kč a dluh činil 100 000 Kč, zaplatil jen 50 000 Kč. Toto pravidlo s nástupem občanského zákoníku v roce 2014 skončilo.

Nově dědic hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu, bez ohledu na to, jakou částku zdědil. Dluhy mohou být požadovány v celém rozsahu po kterémkoliv dědici, po některém například jen část dluhu. Zjednodušeně by se dalo říci, že dědici, kteří se kvůli dluhů zůstavitele stanou dlužníci se dostanou do postavení „jeden za všechny a všichni za jednoho“.

Jakmile se proto během dědického řízení objeví dluhy, je na zvážení, zda dědictví přijmout. Dědic se totiž může velmi lehce dostat do velmi nepříjemné situace, kdy místo toho, aby po svém příbuzném zdědil majetek, zdědí pouze závazky, ze kterých se nebude moci dostat.

Předlužené dědictví je proto tím nejvarovnějším, na co si dát v dědickém řízení pozor. Pokud se kvůli dědictví dostane dědic do finančních problémů, nezbude nic jiného, než si peníze na úhradu dluhů obstarat. Řešením mohou být půjčky bez doložení příjmu a registru na ruku.

Způsoby vypořádání SJM po smrti manžela či manželky

Do společného jmění manželů (SJM) spadá vše, co manželé nabyli během trvání manželství. Jde nejen o movitý či nemovitý majetek, jde také o bankovní účet. Výjimku tvoří pouze to, co jeden z manželů získal darem, z dědictví nebo prokazatelně jen do svého výlučného vlastnictví.

K vypořádání SJM po smrti manžela či manželky proto musí dojít ještě před zahájením dědického řízení, aby bylo přesně určeno, co bude předmětem dědictví po zůstaviteli. Majetek, který připadne manželovi či manželce se tedy nedostane do dědického řízení. Způsobem vypořádání SJM po smrti manželka či manželky se zabývá soud, který rozhodne o rozdělení společného majetku manželů.

Dokud soud nerozhodne o způsobu vypořádání SJM po smrti manžela či manželky, má manžel či manželka zůstavitel možnost nakládat s prostředky na bankovním účtem po zůstaviteli běžným způsobem. Je třeba upozornit, že skutečnost, že peníze jsou na účtu, který je vede na jméno pouze jednoho z manželů, ještě neznamená, že jsou prostředky na něm v jeho výlučném vlastnictví.

Odmítnutí dědictví v případě dluhu zůstavitele

Dědit není povinné, a proto má každý právo dědictví odmítnout. Zvážit přijmutí dědictví by měli především dědici, kteří zjistí, že zůstavitel byl zadlužen. Je třeba si uvědomit, že na dědice přechází radosti, i starosti. Pokud je v dědictví více dluhů než majetku, dědic bude muset vše uhradit ze svého.

Úkon odmítnutí dědictví je třeba provést ve lhůtě jednoho měsíce. Je důležité si předem vše rozmyslet, protože jak přijmutí dědictví, tak i odmítnutí je úkonem, který nejde později změnit. Odmítnutí dědictví je neplatné také v případě, pokud dědic již dříve dal svým chováním jednoznačně najevo, že dědictví přijímá. Po uplynutí lhůty pro odmítnutí dědictví se má za to, že dědic dědictví přijal.

Pokud někdo promeškal lhůtu k odmítnutí dědictví a způsobil si předluženým dědictvím finanční problémy, měl by se snažit své nové závazky co nejdříve vyřešit. Existuje několik způsobů, jak si dostatečné finanční prostředky obstarat. Přes půjčky, úvěry, v úvahu připadá také lichvář, který opravdu půjčí.

Vypořádání dědictví po zemřelém otci či matce s dluhy

Ztráta jednoho z rodičů je velmi bolestivou záležitostí samou o sobě. Může nicméně dojít k situaci, kdy například otec či matka po sobě zanechá mnoho dluhů, které by podle zákona připadly na jeho děti. To celou ztrátu blízkého ještě zhoršuje. Potomci by si v tomto případě měli velmi dobře rozmyslet, jestli dědictví přijmou.

Pokud děti po zemřelém otci či matce dědictví přijmou, musí počítat s tím, že budou muset jeho dluhy zaplatit v plné výši. Závazky zemřelého otce či matky přitom mohou být daleko vyšší než hodnota majetku, který po sobě zanechal. To věřitele nebude zajímat a budou chtít po dědicích uhradit celou výši dluhů. Jedinou možností obrany je odmítnutí dědictví.

Při odmítnutí dědictví po otci či matce se vyplatí neotálet, aby neuběhla během dlouhého rozmýšlení zákonná měsíční lhůta. Po jejím uplynutí již není možné dědictví odmítnout. Rozhodnutí odmítnutí dědictví je třeba oznámit soudu, který vede dědické řízení. Úkon již následně není možné vzít zpět.

Odmítnout dědictví nicméně nemohou osoby, které uzavřely se zůstavitelem dědickou smlouvu. Dá se však předpokládat, že dědictví po zemřelém otci či matce dobrovolně nepřijme potomek, který by věděl o jeho dluzích. Dědickou smlouvu navíc většinou uzavírají lidé, kteří mají hodnotný majetek a není jim jedno, co s ním bude po jejich smrti.

Závěr

Závěrem lze říci, že problematika dluhů po zemřelém je důležitým aspektem dědického řízení, který může mít významný dopad na pozůstalé. Dědicové by si měli být vědomi svých práv a povinností, zejména možnosti odmítnutí dědictví nebo uplatnění tzv. výhrady soupisu, která chrání jejich osobní majetek.

Včasná konzultace s právníkem či notářem může předejít nečekaným finančním závazkům a pomoci s hladkým průběhem dědického řízení. Správná informovanost a odpovědné rozhodování jsou klíčem k tomu, aby dědictví nepřineslo více starostí než užitku.