Jaké jsou druhy otopných těles

Otopné těleso je zařízení, které se používá k ohřevu vzduchu v domácnostech, obchodních a průmyslových budovách. Existuje mnoho různých typů otopných těles. Jaké to jsou?

Otopná tělesa slouží k vytápění jednotlivých místností. Obecně se rozlišují na lokální a centrální otopná tělesa. Lokální tělesa v sobě přeměňují energii na teplo, které se dostává z nich do místnosti.

U centrálních otopných těles se teplo do prostoru dostává z topného média (nejčastěji z teplé vody vznikající v kotli).

Otopná tělesa se do místností vybírají podle provozních potřeb objektu, tepelných ztrát místnosti, druhu teplonosné látky, nároků interiéru.

Lidé se samozřejmě také rozhodují podle svých finančních možností. Otopná tělesa jsou v širokém cenovém rozmezí. Druhy otopných těles se liší v tom, jak se používají a jak se provádí jejich instalace.

Níže je několik druhů otopných těles, které lze nalézt ve většině domácností.

Druhy otopných těles podle způsobu předávání tepla

Otopná tělesa se liší tím, jakým způsobem předávají své teplo do místnosti. Jde o:

• sálání (neboli radiace či záření): Je to proces, při kterém se energie dostává do prostoru ve formě elektromagnetického záření. Energie, jež se dostává do prostoru, se odvíjí od teploty tělesa, barvy povrchu a obsahu plochy.
• vedení (neboli kondukci): Jedná se o proces, v rámci kterého částice látky v oblasti mající vyšší střední kinetickou energie předávají část své pohybové energie. Děje se tak kmitáním částic kolem rovnovážných poloh.
• proudění (neboli konvekci): U tohoto způsobu k šíření tepla dochází prouděním hmoty o různé teplotě. Je možné pouze u tekutin a plazmy.

Teplo se otopnými tělesy předává všemi třemi způsoby. U každého však převažuje jiná složka.

Kam se umisťují otopná tělesa

Pro umisťování otopných těles obecně platí, že se lokalizují na plochu, která je v místnosti nejvíce ochlazovaná. Z toho důvodu jsou nejčastěji v místech mezi místností a obvodní venkovní stěnou, nejlépe pod okny u obvodové stěny.

Díky tomuto umístění otopných těles se minimalizuje tepelná nepohoda, která vzniká právě v místech oken a jejich spár. V současné době řeší tuto teplotní nepohodu kvalitnější izolace oken (např. plastová okna). Délka otopného tělesa by měla odpovídat délce okna (je-li to možné).

Dále se také zvažují možnosti umístění otopných těles u boční vnitřní stěny v blízkosti okenní stěny či v jejím středu nebo u vnitřní stěny proti okenní stěně.

Další pravidla pro umisťování otopných těles vychází z jejich konkrétního druhu i typu budovy. Jinak se řeší v obytných prostorech, nízkoenergetických budovách, atd.

Celkově vhodně zvolené umístění je důležité a není vůbec jednoduché ho určit. Složité je to především u nízkoenerge­tických staveb, ve kterých je maximální úspora energie prvotním zájmem.

Druhy otopných těles

Otopná tělesa lze rozdělit na čtyři velké skupiny – konvekční, sálavé, teplovzdušné a lokální.

Konvekční otopná tělesa

Konvekční otopná tělesa neboli konvektory představují velkou skupinu otopných těles, u kterých dochází k předání tepla převážně konvencí, sáláním jen částečně. Konvenční otopná tělesa se ještě dále dělí podle jejich konstrukčního provedení.

Článková otopná tělesa

Článková otopná tělesa se skládají z jednotlivých článků, které jsou tvořené výlisky z ocelového plechu, hliníkových slitin či šedé litiny. Ocelová článková tělesa se užívají jen v teplovodních soustavách. Jejich výhodou je nižší cena.

Mají však kratší životnost. Delší životnost mají litinová otopná tělesa. Slitina hliníku je výhodná svou dobrou tepelnou vodivostí.

Jednotlivé články se spojují závitovými vsuvkami. Díky tomu je možné složit otopné těleso z různého počtu článků.

Desková otopná tělesa

S deskovými otopnými tělesy se lze setkat i pod názvem panelová otopná tělesa. Existují v různých tvarech, rozměrech a typech. Liší se i v počtu řad. Vyrábí se jednořadá, dvouřadá či třířadá.

Někdy se k hlavní desce přivařuje přídavná tvarovaná přestupní plocha. Umožňuje větší výkon.

Přední strana deskových otopných těles je mírně zvlněná. Deska se vyrábí z lisovaných ocelových plechů, jež jsou spojené sváry.

Díky svému malému vodnímu objemu jsou volené do místností pro jejich účinnou termoregulaci. V současné době jsou poměrně rozšířená.

Trubková otopná tělesa

Trubková otopná tělesa jsou tvořená trubkovým registrem či trubkovým hadem. Někdy jsou trubky spojené s rozmanitými žebry. Tvoří žebříky, které jsou vhodné hlavně pro koupelnové vytápění. Používají se i v dalších menších prostorách, např. v chodbách.

Konvektory

Konvektory představují druh vytápějícího tělesa ústředního topení. Podle umístění je se dále dělí na povrchová a podpovrchová. Povrchové konvektory mají podobu plechové skříně s výměníkem tepla ve spodní části.

Jeho spodní strana je neuzavřená a horní je tvořená snímatelnou mřížkou. Od výšky skříně a velikosti výměníku se odvíjí tepelný výkon.

Konvektory jsou v podstatě malé ventilátory, které jsou umístěny na stěně nebo na podlaze, aby jimi proudil horký vzduch do místnosti.

Sálavá otopná tělesa

Rozlišují se samostatná sálavá tělesa, kterými jsou sálavé panely, infrazářiče a sálavé podhledy. Liší se také podle umístění. Podle tohoto kritéria se rozlišují otopné plochy podlahové, stěnové a stropní.

V rodinných domech převažuje podlahové vytápění, někdy se využívá v kombinaci s jiným systémem vytápění. Podlahové vytápění má mnohé výhody – bezprašnost, nižší náklady na vytápění, šetří prostor. Nehodí se do místností s přerušovaným provozem vytápění.

Podobné výhody má i stěnové vytápění. Montuje se na vnitřní stranu obvodové stěny. I zde je možná kombinace s dalšími systémy, buď s podlahovým vytápěním, nebo i s jinými otopnými tělesy.

Stropní sálavé vytápění je používané méně. Ať už si člověk vybere podlahové, stěnové či stropní vytápění, bude si moci zvolit ze dvou druhů vytápění. Realizuje se buď teplovodní systémem či elektricky pomocí kabelů, folií či rohoží.

Teplovzdušné jednotky

Teplovzdušné vytápění v rodinných domech lze zajistit krby i většinou krbových kamen. Základem tohoto systému je cirkulace vzduchu. Studený vzduch je ohříván teplovzdušným výměníkem.

Liší se zapojením. Rozlišuje se nucený systém a samotížný systém. Důležité je teplovzdušné jednotky dobře umístit. Rozhodovat se lze podle toho, jestli půjde o hlavní či vedlejší zdroj vytápění.

Lokální topidla

Lokální topidla jsou určená k přímému vytápění místnosti. Do této skupiny patří topidla přímotopná, akumulační či hybridní elektrická. Obecně dělí na plynová, kapalná a pevná topidla.

Příslušenství otopných těles

Kromě samotných otopných těles jsou pro jejich fungování potřeba ještě další prvky. Ty jsou určené k(e):

• kompletaci: Tyto prvky dodávají výrobci otopných těles. Jde o různé vsuvky do článkových těles, výměníky, skříně, výdechové mřížky u konvektorů atd. Některá otopná tělesa jsou již zkompletovaná od výrobce.
• montáži: Pro montáž a opevnění otopných těles se používají různé konzole (stěnové, stojánkové, navrtávací).
• provozu a údržbě: Jedná se o prvky pro napojení otopných těles na otopnou soustavu – připojovací šroubení, armatury (samostatné či v prefabrikované sestavě) atd.

Vhodným příslušenstvím otopných těles jsou i termostaty, ventily, držáky, hadice, kryty a další prvky.