Operátor trhu s elektřinou (OTE)

Operátor trhu s elektřinou (OTE) představuje akciovou společnost založenou na základě zákona. Jejím absolutním vlastníkem je stát.

Operátor trhu s elektřinou spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Působí v oblasti elektřiny v souladu s Energetickým zákonem.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR je odpovědné za vytváření strategií rozvoje výrobního a obchodního sektoru ve státě. Dále je odpovědné za vytváření řady zákonů souvisejících s průmyslem a obchodem, jako je například zákon o obchodních společnostech nebo zákon o zboží a službách.

Ministerstvo také provádí řadu funkcí, které pomáhají podporovat a bránit průmyslový sektor v České republice, jako jsou například programy na podporu inovací a vývoje nových produktů nebo programy na podporu exportu. Ministerstvo také dohlíží na dodržování průmyslových normativů a na přijetí vhodných zákonů, například zákonů o konkurenčním prostředí.

OTE byla založená roku 2001. Má licenci „Operátor trhu“, kterou získala od Energetického regulačního úřadu.

Energetický regulační úřad (ERÚ) je nezávislý odborný úřad, jenž je v České republice zodpovědný za regulaci cen a dodávek energetických produktů a služeb. ERÚ má právní pravomoce a úkoly vyplývající z hlavních stavebních kamenů hospodářské soutěže – zákona o ochraně hospodářské soutěže a ze zákona o plynárenství.

Jeho jednotlivé úkoly zahrnují regulaci a monitorování trhu se zemním plynem a energetickými produkty, zabezpečování udržitelných cen a průhledných dodávek veřejné a soukromé infrastruktury.

Regularizuje rovněž podmínky účasti jednotlivých subjektů na trhu, stanovuje ceny těch produktů a služeb, na něž se ochrana hospodářské soutěže nevztahuje, monitoruje ceny elektřiny a zemního plynu, organizuje a uděluje licenci energetickým podnikům a syndikátům a kontroluje provádění smluvních podmínek energetickými producenty.

Energetický zákon

Energetický zákon říká, že energie nemůže být vytvořena ani zničena, nicméně může být přeměněna z jedné formy na druhou. Toto tvrzení bylo prvně formulováno v roce 1798 fyzikem Szent-Gyorgyim. Zákon uvádí, že množství energie v uzavřeném systému je vždy stejné a nezmění se ani během trvání procesu. Tento princip je základem všech aspektů fyziky.

Energetický zákon neboli Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů č. 458/2000 Sb. je základní normou, která upravuje postup a fungování liberalizace na trhu s elektřinou.

Základní údaje OTE

Předmětem podnikání jsou činnosti operátora trhu, které společnost vykonává na základě licence č. 150504700, udělené Energetickým regulačním úřadem podle § 4 odst. 1 písm. b) bodu 7 energetického zákona a správa veřejně přístupného rejstříku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů podle stejnojmenného zákona č. 383/2012 Sb.

Obchodní firma	OTE, a.s.
Sídlo	Sokolovská 192/79, Praha 8 Karlín, PSČ 186 00
Identifikační číslo	26 46 33 18
DIČ	CZ26463318
Právní forma	Akciová společnost
Zapsána	v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze oddíl B vložka 7260
Bankovní spojení	KB Praha 1, 19-5582760247 / 0100

Co má na starosti společnost OTE?

Kromě organizování krátkodobého trhu s plynem a krátkodobého trhu s elektřinou věnuje se dalším činnostem jako např.:

• vyhodnocování odchylky za celé území České republiky
• na základě vyhodnocení odchylek zajišťování zúčtování a vypořádání odchylek subjektů zúčtování
• informování provozovatele přenosové soustavy, provozovatele přepravní soustavy a provozovatele podzemních zásobníků plynu nebo provozovatele distribuční soustavy o neplnění platebních povinností účastníků trhu a subjektů zúčtování vůči operátorovi trhu
• zpracování a zveřejňování měsíční a roční zprávy o trhu s elektřinou a měsíční a roční zprávy o trhu s plynem v České republice
• zpracovávání a předávání ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, provozovateli přenosové soustavy a provozovateli přepravní soustavy alespoň jednou ročně zprávy o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu
• zajišťování a poskytování účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem skutečných hodnot dodávek a odběrů elektřiny nebo plynu
• zpracování a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňování obchodních podmínek operátora trhu pro elektroenergetiku a pro plynárenství způsobem umožňujícím dálkový přístup,
• zajišťování zpracovávání typových diagramů dodávek
• oznamování dodavateli poslední instance odběrných míst zákazníků včetně jejich registračních čísel
• sledování množství skladovaného plynu v jednotlivých podzemních zásobnících plynu a jejich kapacity
• zpracování na základě ročních a pětiletých předpokládaných bilancí a na základě denních, měsíčních a ročních skutečných bilancí o přepravě, distribuci, výrobě, dodávkách, obchodu s plynem a uskladnění plynu a vlastních analýz celkových bilancí plynárenské soustavy
• zpracování statistiky dovozu plynu ze zahraničí a jeho vývozu do zahraničí
• zpracování alespoň jednou měsíčně zprávy s vyhodnocením dodávek a spotřeb plynárenské soustavy včetně vyhodnocení dovozu plynu do České republiky a vývozu plynu z České republiky
• zpracování jednou až dvakrát ročně výsledných údajů hodinových dodávek a spotřeb plynu od plynárenských podnikatelů pro sestavení kontrolních hodinových odečtů plynárenské soustavy
• zpracování měsíční bilance o plnění bezpečnostního standardu dodávek plynu
• správa veřejně přístupného rejstříku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

Administrace systému se týká vyplácení podpory podporovaných zdrojů energie a vydávání a správu záruk původu.

Obnovitelné zdroje energie

K obnovitelným zdrojům energie se v podmínkách ČR řadí využití energie vody, větru, slunečního záření, biomasy a bioplynu, energie prostředí využívaná tepelnými čerpadly, geotermální energie a energie kapalných biopaliv.

• Hydroenergie (energie vody)

Hydroenergie je čistá a obnovitelná forma energie, která se vyrábí z přirozeného toku vody. Ve srovnání s jadernou, uhelnou nebo plynovou energií je to nejčistší forma energie, protože vodní energie neprodukuje žádné látky znečišťující ovzduší. Je to relativně levný a spolehlivý zdroj energie, který se snadno instaluje a udržuje.

Z vody je získávána potenciální nebo kinetická energie. Potenciální energie využívá působení gravitace a závisí na výškovém rozdílu hladin. Kinetická energie využívá pohyb vody a závisí na rychlosti proudu.

Energie se vyrábí přeměnou energie obsažené v pohybující se vodě na elektřinu pomocí roztočených turbín, které jsou napojeny na generátory. Tato energie se pak využívá k napájení domácností a podniků.

Hlavní výhodou vodní energie je obnovitelnost zdrojů a eliminace emisí skleníkových plynů při produkci. V České republice nejsou podmínky pro její získání ideální, přesto tvoří velkou část tzv. zelené elektřiny.

Voda má vysokou hustotu a malý proud zajistí velké množství energie. Zejména v porovnání například s větrnou elektrárnou. Dokáže také produkovat elektřinu téměř okamžitě. Velký potenciál v sobě ukrývá možnost využití mořského vlnění či střídání přílivu s odlivem.

Vodní elektrárny lze využít také k akumulování energie z jiných zdrojů, například solární energie. Vodní přehrady a nádrže navíc často slouží jako ochrana před povodněmi, zdroj pitné vody nebo pro rekreaci.

Nevýhodou je určitý dopad na životní prostředí, především na vodní živočichy a rostliny. Jejich stavba i údržba je velmi nákladná a životnost turbín není nekonečná. To s sebou přináší další ekologickou stopu. Kontroverzní je také riziko protržení přehrady.

• Oceánská energie

Oceánská energie je obnovitelná energie získaná ze solárního, větrného, tepelného nebo kinetického potenciálu oceánů. Může být konvertována do elektřiny pomocí několika technologií, včetně oceánských větrných turbín, oceánských termálních technologií a mořských proudů.

Tato technologie je druhem obnovitelné energie, která je stále v rané fázi vývoje, avšak poskytuje významnou příležitost pro světovou energetickou produkci. Kromě toho může mít pozitivní ekologické a ekonomické dopady na okolní prostředí, což z něj činí nadějný přístup k ochraně životního prostředí.

• Sluneční energie

Sluneční energie je energie, kterou na Zemi poskytuje Slunce. Lidé ji mohou využívat pro výrobu tepla, elektřiny, studené energie a spoustu dalších účelů. Sluneční energie je zatím zdroj obnovitelné energie, protože Slunce bude existovat ještě po miliardy let. Sluneční energie je ve formě světelného záření, ve vlnových délkách infračerveného a ultrafialového spektra.

Sluneční energie je bezplatný a obnovitelný zdroj energie, který je po celém světě dostupný. Sluneční energie je ekologicky nejšetrnějším zdrojem energie. Neznečišťuje životní prostředí škodlivými zplodinami ani se neslučuje s jinými zdroji energie, jako je uhlí nebo ropa.

Solární energie se v průběhu tisíců let hromadila na zemi a proměnila se např. ve fosilní paliva jako je uhlí, ropa nebo zemní plyn. Oproti zmíněným avšak přímé využití se řadí mezi obnovitelné zdroje, stejně jako větrná či vodní energie. I ty jsou pevně spjaty se sluneční energií.

Existuje celá řada způsobů, jak může být sluneční energie čerpána a využívána. Pasivní využití spočívá ve skleníkovém jevu. Díky němu lze bez speciálních přístrojů vytopit dům nebo bazén. Nejčastěji se s tímto lze setkat v nízkoenergetických nebo pasivních domech.

Efektivnější je aktivní využití sluneční energie pomocí solárních kolektorů nebo fotovoltaických panelů.

Solární kolektory se využívají k ohřevu vody a přitápění. Mají nižší pořizovací náklady a vyšší výnos energie. Často se najdou na střechách domů i vedle bazénů. Fungují na jednoduchém principu – tmavý povrch panelů pohltí sluneční energii, která se skrze solární systém využije k ohřevu vody nebo vytápění.

Fotovoltaické panely se využívají k výrobě elektřiny. Jsou dražší, jejich cena postupně klesá a dají se použít po celý rok. S dostatečným počtem se dá kromě ohřevu vody vyrobit elektřina pro rodinný dům, chatu nebo karavan. Ve světě je lze čím dál častěji najít na parkovacích automatech, pouličním osvětlení nebo dopravních prostředcích.

• Větrná energie

Větrná energie je obnovitelný zdroj energie, který využívá energii větru k výrobě elektrické energie. To je dosaženo prostřednictvím větrných turbín, které vyvinou elektrickou energii při pohybu větrem. Větrná energie je ekologicky šetrná, levná a obnovitelná.

Větrná turbína má speciálně tvarované listy, na které působí síla proudícího vzduchu. Ta je převedena na mechanickou energii a následně prostřednictvím generátoru na energii elektrickou.

Díky hospodárným turbínám se v současné době používají pro výrobu energie po celém světě. Větrné turbíny jsou nejvíce spolehlivé na vysočině nebo v místech, kde je silný častý vítr. Vítr je nejen obnovitelným zdrojem energie, nicméně také méně škodlivým pro životní prostředí než jiné typy elektrických zdrojů. Větrné elektrárny nevyrábí žádný odpad.

• Geotermální energie

Geotermální energie je obnovitelný zdroj energie pocházející ze země. Je výsledkem působení tepelné energie zemského jádra, kde se nachází magma s vyšší teplotou než Slunce. Je to jeden z nejstarších a nejstabilnějších zdrojů energie na světě, který se využívá k výrobě elektřiny a tepla.

Využívá teplo, které je vyzařováno roztavenou horninou, jakož i proudění páry a tlakovou vodu, které se nacházejí v podloží. Geotermální energie lze vygenerovat přímo z geotermálních zdrojů, nebo lze využít energii uloženou v geotermálních vodách.

Geotermální elektrárny čerpají teplo pocházející z jádra Země. Pro získání tohoto tepla se využívají hlubinné vrty. Čím hlouběji se geotermální vrt dostane, tím teplejší je půda. Tento jev udává tzv. teplotní gradient a měří se v °C/metr.

Do hlubinných vrtů se zavádí geotermální zemní sondy tvořící uzavřený systém potrubí s kolující nemrznoucí směsí s vodou, která se pak ohřívá hluboko v zemi. Princip geotermální elektrárny spočívá v přeměně vnitřní energie páry na mechanickou a pak elektrickou energii skrze parní cyklus.  

Podle způsobu získávání páry se geotermální elektrárny dělí na elektrárny s mokrou párou, elektrárny se suchou párou a elektrárny s binárním cyklem.

Výhodou geotermální energie je, že jde o 100% obnovitelný zdroj energie, který má minimální dopad na životní prostředí. Není nutné, aby se vytvářely skleníkové plyny ani další škodliviny. Tato energie se může také využívat k ohřevu domů, pro ohřev teplé vody.

• Bioenergie (biomasa)

Bioenergie se získává z biomasy – biologického materiálu, jímž jsou například rostliny či jejich části. Biomasa se v energetice využívá buď přímo spálením nebo nepřímo přeměnou na biopalivo. Využívání bioenergie není uhlíkově neutrální, uvolňování plynů je však mnohonásobně nižší než u fosilních paliv.

Energie z biomasy patří mezi „zelenou energii“. Zelená energie je vyrobená čistě z obnovitelných zdrojů pomocí technologií ohleduplných k životnímu prostředí. Využívá se například sluneční záření, proud vody, vítr nebo již zmíněné rostliny.

Spalování biomasy je nejstarší termochemickou konverzí biomasy, při které dochází k rozkladu organického materiálu na hořlavé plyny (a jiné látky), a při následné oxidaci se uvolňuje energie, oxid uhličitý (CO₂) a voda. Oproti spalování fosilních paliv má spalování biomasy v podstatě nulovou bilanci CO₂, který patří mezi tzv. skleníkové plyny.

Produkce CO₂ ze spalování biomasy je neutrální, protože množství tohoto plynu uvolněné do ovzduší spalováním je přibližně stejné jako to, které je zpětně vázáno do rostlin v zemědělských a lesních porostech nebo na tzv. energetických plantážích.

Nízký je rovněž obsah uvolňovaných oxidů síry (0 až  0,1 % síry má dřevo nebo sláma oproti hnědému uhlí, které obsahuje někdy i více než 2 %). Množství vznikajícího NO_x lze kontrolovat např. úpravou teploty spalování.

Biomasa je velmi složité palivo, protože podíl těkavé hořlaviny je velmi vysoký (u dřeva je 70 %, u slámy 80 %) a vzniklé plyny mají různé spalovací teploty. Proto se stává, že ve skutečnosti hoří pouze část paliva.

Podmínkou dokonalého spalování je vysoká teplota, účinné směšování se vzduchem a prostor dostatečný k tomu, aby všechny plyny dobře shořely tam, kde mají a nestávalo se, že budou hořet až v komíně.

Pro energetické použití se dřevo tzv. štěpkuje, piliny se lisují do pelet a briket. Sláma se používá jak obilná, tak z olejnin, např. z řepky, lisuje se či se z ní také vyrábějí brikety a granule.

Do seznamu povolených „energetických rostlin“ patří celá řada jednoletých, dvouletých i vytrvalých druhů, jako je např. laskavec, konopí seté, sléz přeslenitý, pupalka dvouletá, komonice bílá, mužák prorostlý, čičorka pestrá nebo z hlediska energetického využití nejperspektivnější šťovík krmný. Využít lze i rychlerostoucí topoly, vrby, olše, akát, platan apod.

Biomasa je široce dostupná, snadno zpracovatelná, čistá a bezpečná pro životní prostředí, což z ní činí atraktivní zdroj výroby energie. Elektřina z biomasy je zdrojem, který ve srovnání s konvenčními zdroji energie vykazuje vyšší účinnost, a může tak přispět ke snížení emisí skleníkových plynů.

• Bioplyn

Bioplyn je plyn produkovaný během anaerobní digesce přírodních materiálů (proces, při kterém mikroorganismy rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu). Skládá se především z metanu (CH₄) a oxidu uhličitého (CO₂).

Při anaerobní digesci vzniká kromě bioplynu ještě tzv. digestát (tuhý zbytek po vyhnití) a fugát (tekutý zbytek po vyhnití). Výhřevnost bioplynu s obsahem 55 – 70 % metanu leží v rozsahu 18 – 26 MJ/m³ čili 5 – 7,2 kWh/m³. Využívat lze i digestát a to jako kvalitní hnojivo, fugát má charakter odpadní vody a je většinou odváděn do čističky odpadní vody.

Pro optimální průběh tohoto procesu je nutné zajistit vhodné podmínky pro mikroorganismy, které rozkládají biomasu. Nutné je zajištění anaerobního prostředí (zamezení přístupu vzduchu), zajištění vlhkosti alespoň 50 % a optimální hodnoty pH v rozmezí 6,5 – 7,5. Nezvládnutí technologie může mít za následek například výrazné zvýšení zápachu v okolí stanice.

Rychlost procesu vyhnívání je závislá na teplotě. Bakterie, které produkují metan, pracují v rozmezí od 0 °C do 70 °C. Bioplyn a bioplynové systémy představují energetické zdroje s vysoce pozitivními přínosy pro ochranu a tvorbu životního prostředí. Bioplyn má zcela neomezené perspektivy pro budoucí využití.

Bioplynové systémy ve všech možných uspořádáních pracují jako plně obnovitelné energetické zdroje transformující i spoluvyužívající solární energii. Veškeré i pomocné technologie lze v těchto systémech řešit jako ekologicky příznivé procesy a to i v těch případech, kdy se jedná například o zpracování substrátů bohatých sírou.

Základní rozdělení bioplynových stanic je podle typu biomasy, kterou bioplynová stanice zpracovává. Zemědělské bioplynové stanice vyrábějí bioplyn ze vstupů zemědělské prvovýroby (především statková hnojiva a energetické plodiny – kukuřice). 

Průmyslové BPS využívají jako zdroj bioplynu rizikové vstupy (kaly z čističek odpadních vod, krev z jatek apod.). Komunální BPS zpracovávají komunální bioodpady a také odpady z domácností.

Prvotním vstupem BPS je tedy biomasa, která se umístí do reaktoru (fermentoru), tam se biomasa zahřívá bez přístupu vzduchu. Teplota v reaktoru záleží na kmenu bakterii, které biologický materiál rozkládají. Z fermentoru je bioplyn odváděn do zásobníků a je zde upravován na požadované vlastnosti (např. je z něj odstraňován sirovodík a čpavek).

Upravený plyn je spalován buď v kogeneračních agregátech nebo se využívá jen na výrobu tepla.

Bioplynové kotle mohou být spouštěny v různých situacích, v závislosti na typu bioplynového kotle, který je použit. Spouštění kotle může být provedeno buď manuálním spouštěním nebo spouštěním pomocí dálkového ovládání. Prvním krokem je zapojení napájecího zdroje. Poté je potřeba provést bezpečnostní kontrolu a otestovat jednotlivé součásti bioplynového kotle a paliva.

K přípravě paliva je nutné odstranit všechny nečistoty a bahno, které by mohly bioplynový kotel poškodit. Pokud je palivo připraveno, je vše připraveno na start. Může se začít sestavovat požadovaná směs paliva, která umožní nastavení optimálního výkonu bioplynového kotle.

• Fotovoltaická energie

Fotovoltaická energie je obnovitelný zdroj energie, který se získává z přeměny záření Slunce na elektrickou energii. Tato přeměna je založena na principu známém jako fotovoltaický jev a uskutečňuje se díky fotovoltaickým solárním článkům spojujících se do fotovoltaických panelů, které se skládají z fotovoltaických materiálů absorbující světlo a vytvářející napětí.

Napětí nedokáže samo o sobě nabít baterii nebo snížit spotřebu energie domácnosti, proto musí pro každý zdroj záření být k dispozici regulační zařízení, často s nízkou úrovní spotřeby energie. K výrobě těchto článků se používají různé materiály a technologie, včetně monokrystalických křemíkových článků a amorfních křemíkových článků.

Použití fotovoltaické energie se stále zvyšuje, což je pozitivní pro životní prostředí, protože tato technologie přispívá k snížení množství emisí skleníkových látek, jako je CO₂.