Pracovní doba – maximální délka, zkrácená, flexibilní

Když se řekne pracovní doba, většina lidí si představí běžný model, který se nachází i v zákoníku práce – zaměstnanec pracuje 8 hodin denně. Týdenní pracovní doba je pak podle zákoníku 40 hodin. V zákoníku práce jsou ale uvedeny i výjimky, které u různých náročnějších povolání pracovní dobu upravují. Co znamená flexibilní pracovní doba, 4 denní pracovní týden, nebo jaká je podle zákona maximální pracovní doba?

Pracovní doba je veškerá doba, kterou zaměstnanec stráví v práci, včetně například práce přesčas. Termín pracovní doba je často zaměňován s termínem pracovní docházka. Pracovní doba se ale na rozdíl od docházky týká přesně vymezené doby, kdy zaměstnanec vykonával svou práci, nebo byl připraven ji vykonávat.

Zákoník práce – pracovní doba

Na začátek je dobré zmínit, co říká zákoník práce. Pracovní doba je podle paragrafu 78 doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Často se používá také termín fond pracovní doby.

Zákoník práce také upřesňuje, že doba odpočinku se do pracovní doby nepočítá. V paragrafu 79 zákoník říká, že délka pracovní doby je 40 hodin týdně. To ale ne tak úplně platí. Zákoník uvádí několik výjimek, ve kterých je délka pracovní doby menší.

Týdenní pracovní doba

Maximální pracovní doba v České republice je podle zákona 40 hodin týdně. Délka stanovené týdenní rozvržení pracovní doby je ale jiná u některých fyzicky náročných povolání, nebo v případě dvousměnného, vícesměnného, nebo nepřetržitého pracovního režimu.

Podle paragrafu 79 zákoníku práce je stanovená týdenní pracovní doba 37,5 hodiny u pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu.

Stejný počet pracovních hodin, tedy 37,5 hodiny, mají také lidé, kteří pracují ve vícesměnném nebo nepřetržitém provozu. Stanovená týdenní pracovní doba u zaměstnání s dvousměnným pracovním režimem pak činí 38,75 hodiny.

Kratší pracovní doba se týká také nezletilých. O zaměstnancích, kteří ještě nedovršili věk dospělosti mluví paragraf 79a takto: U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích podle paragrafu 3 nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.

Některé země v Evropě zavádějí dokonce 4 denní pracovní týden. Je to například Belgie, Švédsko, nebo Island. V České republice se zatím o zkrácení pracovního týdne neuvažuje. Překážkou totiž zůstává, že objem práce se nezmenšuje a proto 4 denní pracovní týden vyžaduje mnohem zvýšenější produktivitu. Některé firmy v Česku ale tuto variantu zkoušejí.

Zkrácená pracovní doba

Stále častěji se v Česku mluví také o zkrácení pracovní doby ze 40 na 37,5 hodiny. V jejím prosazení se angažují hlavně odbory. Zkrácená pracovní doba má podle odborníků z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí celou řadu výhod, ale také rizik.

Jednou z hlavních výhod, které zkrácená pracovní doba má, je lepší skloubení práce a osobního života. To má podle analýzy VÚPSV dobrý vliv na psychiku a zdraví zaměstnanců. Další z výhod je pak rozvoj odvětví spojených s trávením volného času, jako je kultura, sport, nebo cestovní ruch. Na tyto aktivity by měli mít zaměstnanci v tom případě více času.

Jako negativa zkrácení pracovní doby uvádí VÚPSV riziko toho, že někteří zaměstnavatelé mohou přistoupit k navýšení práce přesčas. V extrémních případech pak zaměstnavatelé mohou zaměstnance nutit k nelegálním přesčasům.

Dvousměnný, třísměnný a nepřetržitý pracovní provoz

Ve fondu pracovní doby se člověk může setkat s termínem pracovního provozu. Může být dvousměnný, třísměnný, nebo nepřetržitý v závislosti na počtu pracovních směn za den.

Termínem dvousměnný pracovní provoz se rozumí rozdělení na dvě směny za den po 12 hodinách. V těchto směnách se střídají zaměstnanci, nebo skupiny zaměstnanců. Většinou se jedná o denní a noční směnu, nebo dopolední a odpolední. Tito zaměstnanci pracují ve zkrácené pracovní době – 38,75 hodin týdně.

Třísměnný pracovní provoz je takový, ve kterém se zaměstnanci střídají na třech směnách za den. I jim přísluší zkrácená týdenní pracovní doba na 37,5 hodin.

Nepřetržitý pracovní provoz se od předchozích dvou liší tím, že se v něm zaměstnanci střídají v nepřetržitém režimu. To znamená 24 hodin, 7 dní v týdnu. Zaměstnanec tedy může pracovat libovolně jakýkoliv kalendářní den a kteroukoliv denní či noční dobu. Nepřetržitý pracovní provoz se používá například ve zdravotnických zařízeních, kde pacienti vyžadují neustálou péči.

Odpracované hodiny v měsíci

Odpracovaný počet hodin v měsíci zákoník práce přímo nezmiňuje. Počet pracovních hodin v měsíci lze snadno zjistit. Měsíční fond pracovní doby se počítá z aktuálního pracovního úvazku.

Počet pracovních dnů v měsíci se vynásobí průměrným počtem odpracovaných hodin za den . Výsledkem je počet hodin odpracovaných v měsíci.

Průměrný počet pracovních dnů v měsíci se pohybuje okolo dvaceti. V roce 2022 je nejméně pracovních dnů v dubnu a červenci. Je jich pouze 19. Nejvíce jich je pak v březnu a srpnu – 23.

Na internetu je možné najít celou řadu kalendářů, které ukazují počet pracovních dnů v měsíci. Díky nim lze snadno vypočítat odpracované hodiny za měsíc.

Flexibilní pracovní doba

Termíny flexibilní pracovní doba, nebo flexibilní fond pracovní doby se v posledních letech používají čím dál častěji. Jedná se o jeden z oblíbených zaměstnaneckých benefitů. Pracovní dobu si totiž určuje sám zaměstnanec, který si sám rozhodne, v jakou dobu bude pracovat.

Zákoník práce se o pružné pracovní době zmiňuje v paragrafu 85: Pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel.

V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Pružná pracovní doba má ale hned několik podob.

Jedna z nich je, že zaměstnavatel určí časové rozmezí, podle kterého zaměstnanec přijde a odejde z práce. Zaměstnavatel může určit flexibilní pracovní dobu například takto: zaměstnanec do práce přijde mezi 8. a 12. hodinou a odejde mezi 16. a 20. hodinou večer. Zaměstnanec si poté sám určí, že přijde například v 10 a odejde v 18 hodin.

Další z podob flexibilní, neboli pružné pracovní doby je ta, kdy nemá zaměstnanec určenou žádnou pracovní dobu. Jediné, co musí dodržet, je čas odevzdání zadaného úkolu – deadline. To využívají většinou lidé, kteří pracují kompletně na home office a do žádného zaměstnání pravidelně nedocházejí.

Zaměstnavatel se zaměstnancem se také mohou dohodnout na takzvaném systému odpracovaných hodin. To znamená, že zaměstnavatel určí počet odpracovaných hodin za rok, které musí zaměstnanec dodržet. Pracovní dobu si poté zaměstnanec rozloží podle svých potřeb.

Mezi výhody flexibilní pracovní doby určitě patří to, že si zaměstnanec může lépe zorganizovat svůj čas a podle potřeby ho rozdělovat mezi práci a rodinu, nebo koníčky. Jednou z nevýhod tohoto zaměstnaneckého benefitu mohou být sklony k prokrastinaci.

V zákoníku práce jsou zmíněny také případy, ve kterých není pružná pracovní doba možná. Podle paragrafu 85 je to například v případě pracovní cesty zaměstnance, při čerpání dovolené, brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, nebo v případě nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven.

Druhy pracovních poměrů a dohod

Pracovní doba souvisí také s druhy pracovních poměrů. Těch je hned několik, takže je možné se se zaměstnavatelem dohodnout, který režim práce a pracovní úvazek oběma stranám vyhovuje.

Lidé, kteří pracují na dohodu o provedení práce (DPP) nesmí pracovat déle, než 300 hodin za jeden kalendářní rok. Pokud si takto zaměstnaný člověk vydělá do 10 000 korun měsíčně, nestrhává se mu z platu zdravotní a sociální pojištění a z výdělku odvádí pouze daň.

Další druh pracovního poměru je dohoda o pracovní činnosti (DPČ). Týdenní pracovní doba zde nesmí překročit 20 hodin týdně. To odpovídá polovičnímu pracovnímu úvazku. Na rozdíl od člověka zaměstnaného na DPP se ale platí zdravotní a sociální už při výdělku nad 2 500 korun.

Existuje také možnost být zaměstnán na poloviční pracovní úvazek. Zaměstnanec tak odpracuje v měsíci 20 hodin, přičemž tomu samozřejmě odpovídá i nižší odměna. Tento režim práce využívají lidé, kteří se například starají o dítě, nebo o nemocného příbuzného. Pokud k tomu neexistuje vážný důvod, měl by tomu zaměstnavatel vyhovět.

Na stejném principu funguje tříčtvrteční pracovní úvazek. Zkrácený úvazek je odvozován od plného úvazku, který má 40 hodin týdně – tedy pracovní úvazek 0,75 – počet hodin týdně je 30.