Větrání a úspora energie

Lidé si mnohdy stěžují, že se jim nedaří ušetřit za energii. Přitom se často nevědomky dopouštějí chyb. Jednou z nich je nevhodné větrání.

Větrání představuje výměnu vzduchu mezi interiérem a exteriérem. K větrání se přistupuje, aby se člověk zbavil pachů či jinak znečištěného, třeba „jen“ vydýchaného vzduchu.

Vydýchaný vzduch nese s sebou zdravotní rizika, která se odvíjejí od koncentrace oxidu uhličitého v místnosti. Jeho vyšší koncentrace způsobuje pocit těžkosti, ospalost a celkovou únavu, bolest hlavy atd. Ve vydýchaném prostoru se také rychleji šíří rozmanité choroboplodné zárodky.

Potíží je, že si člověk neuvědomuje souvislost příznaků s vydýchaným vzduchem, a proto někteří větrání zanedbávají.

Větrání hraje důležitou roli v zajišťování úspory energie. Může pomoci snížit energetickou spotřebu v domě nebo pracovišti. Správné větrání lze dosáhnout regulací venkovního průvanu, který umožňuje efektivní regulaci tepla. Místnosti mají být větrány po celý rok, aby se zajistilo dobré vnitřní klima a zamezilo se ztrátě tepla.

V zimním období je důležité větrat místnosti pravidelně a krátkodobě. Krátké epizody větrání (3 až 7 minut) jsou směrem k nižší spotřebě energie nejefektivnější, protože neumožňují silný průvan. Správná střešní a stěnová izolace jsou klíčovými faktory pro předcházení energetické ztráty při větrání. Tuto izolaci lze doplnit pomocí žaluzií, rolety nebo netkanou látkou k blokování průvanu.

Tyto opatření pomohou snížit rychlost průvanu uvnitř místnosti. Ventilační systémy s rekuperací energie jsou efektivní způsoby, jak poskytnout účinné větrání. Tyto systémy přivádějí vzduch do budovy zvenku a výměnou tepla odvádí teplý nebo studený vzduch z budovy. Rekuperační zařízení pomáhá obnovit energii, kterou by jinak ztratila místnost z větrání.

Způsoby větrání

Rozlišuje se několik základních způsobů větrání. Těmi hlavními jsou:

• přirozené větrání

Přirozené větrání se používá v případech, kdy je venkovní klima prospěšné pro místnost, nebo když jsou ekonomické důvody za instalaci pouze mechanického větrání. Přirozené větrání se obvykle používá ve starších budovách, kde je možnost použít otvory na okenicích, a ve stavebních oblastech, kde nejsou k dispozici systémy mechanického větrání.

Přirozené větrání funguje tím, že vzduch proudí přes otvory v obvodových zdech budov nebo přes okenice nebo ventilace okna. Může také proudit přes otvory v podlaze a stropě. Kvůli stálé cirkulaci vzduchu v místnosti mezi otvory a okenicemi se tímto způsobem udržuje potřebná úroveň vlhkosti.

Pokud je v místnosti zvýšená úroveň vlhkosti, může to způsobit problémy, což může být nebezpečné pro obyvatele budovy.

Vzhledem k tomu, že přirozené větrání nezajišťuje dostatečné větrání místnosti, většinou se doporučuje instalovat mechanické systémy větrání, jako jsou odvětrávací systémy, ventilační systémy, řadu filtrů, k odstranění látek ve vzduchu, nebo specifické typy čisticích systémů.

Mezi méně nákladné možnosti patří náplň do filtru, elektrický čisticí systém vzduchu, případně ultrazvukový čistič.

Přirozené větrání představuje klasické větrání okny. Jeho nevýhodou je velká energetická ztráta. Do tohoto typu větrání spadá samovolná infiltrace způsobená netěsností. To se děje u starých budov se špatně těsnícími dveřmi a okny. Nedostatečná izolace však zvyšuje náklady na vytápění. Proto jsou snahy infiltraci netěsností odstraňovat, např. plastovými okny atd.

• nucené větrání

Nucené větrání je proces odvádění vzduchu z interiéru a jeho nahrazování čerstvým vzduchem. Tento proces je obvykle vytvořen pomocí větracího systému, který čerpá venkovní vzduch, filtruje jej, vyhřívá (nebo chladí) a poté je vháněn do domu.

To se zpravidla provádí, aby se zabránilo kumulaci škodlivých látek ve vzduchu, které by mohly zhoršovat zdraví obyvatel domu.

Dalším hlavním důvodem pro nucené větrání je zvýšení účinnosti topení, protože vedením teplého vzduchu pryč se ušetří. Nucené větrání často urychluje i cirkulaci vzduchu, což snižuje výskyt plísní, plísní, plísňových spór a jiného nebezpečného prachu.

Jedná se o mechanické větrání zajištěné zpravidla rovnotlakou soustavou vzduchotechniky, při které se rovná odváděný vzduch přiváděnému. Díky tomu je v místnosti stále dostatek čerstvého vzduchu nezávisle na venkovní teplotě či intenzitě vzduchu. U tohoto větrání se nezvyšuje vlhkost a nevznikají plísně.

Výhodami těchto větracích jednotek je komfort, zdravé prostředí bez škodlivin a plísní a nižší spotřeba energie. Nucené větrání rozlišujeme na centrální a decentrální.

• větrání s rekuperací

Větrání s rekuperací je systém větrání, který je navržen tak, aby využíval energii, která je obsažena v odpadním vzduchu z domu nebo budovy. Tento systém funguje tak, že jeho motor vytáhne odpadní vzduch z budovy a odfiltruje jej až na čistý vzduch. Poté se tento čistý vzduch opětovně vtlačí do místnosti.

Při tomto procesu vyhřívaný nebo chlazený vzduch prochází několika vrstvami filtru, které pohlcují většinu prachu, bakterií a alergenů. Díky této zpětné výměně vzduchu se nejenže zamezí většině škodlivin, avšak zajistí se i úspora energie, která by jinak byla ztracena s každým staženým vzduchem.

Větrání s rekuperací je ekonomické a ekologicky žádoucí, protože účinně recykluje využitelnou energii. Může se stát vítanou součástí domácího větracího systému a rovněž může být účinnou součástí snižování nákladů na vytápění a chlazení v domě. To vše dělá z větrání s rekuperací užitečný nástroj pro snižování domácích nákladů a udržování čistého domova.

Tento způsob větrání se uplatňuje u pasivních a nízkoenergetických domů, protože šetří energii tím, že velkou část z odpadního vzduchu znovu využívá. Znamená to, že se vyvětrá, avšak neztratí se cenné teplo, které by se muselo zaplatit.

Rekuperační výměníky tepla jsou již běžnou součástí větracích jednotek. V domě se umisťují ve sklepech, podkrovích, v podhledu stropů či přímo v místnostech. Samozřejmostí je kromě úspory energie i kontinuální odvod vlhkosti, absence nutnosti obsluhy či zbavení se prachu a dalších nečistot.

• předehřev a předchlazení nasávaného vzduchu v zemním výměníku

Předehřev a předchlazení nasávaného vzduchu jsou procesy, které se využívají k úpravě teploty vzduchu před vstupem do zemního výměníku tepla. Hlavním cílem je zlepšit účinnost zemního výměníku tepla, snížit jeho náklady na údržbu a minimalizovat vedlejší účinky, které mohou být způsobeny nesprávnou teplotou nasávaného vzduchu.

Předehřev vzduchu je proces, kde se nasávaný vzduch ohřívá ve speciální buňce před vstupem do zemního výměníku. To zvyšuje teplotu vzduchu, čímž se zvyšuje jeho schopnost absorbovat teplo z země. Předehřev je nejúčinnější při teplotách vzduchu okolo 20 °C.

Předchlazení vzduchu je proces, kde se nasávaný vzduch ochladí ve speciální buňce před vstupem do zemního výměníku. Tento postup snižuje teplotu vzduchu a zvyšuje jeho schopnost absorbovat teplo ze země. Předchlazení je nejúčinnější při teplotách vzduchu okolo 5 °C.

Oba tyto procesy lze využít k optimalizaci účinnosti zemního výměníku tepla. Je důležité mít na paměti, že správná konfigurace zařízení každý systém bude mít odlišné požadavky. Proto je nutné zohlednit konkrétní části, aby se dosáhlo největšího efektu.

Předehřev a předchlazení nasávaného vzduchu v zemním výměníku je řešení využívané v domech s centrálním strojním větráním. Jeho výhodou je, že v zimě má funkci protimrazové ochrany a v létě předchlazuje vzduch. Ekonomicky jde však o náročnější řešení.

Jak správně doma větrat?

Člověk se málokdy pozastavuje a přemýšlí někdy nad tím, jestli doma správně větrá? Pokud si chce zajistit zdravý přísun čerstvého vzduchu a zároveň ušetřit za energii, podceňovat by větrání neměl.

Základní rady ohledně větrání v létě i v zimě:

1. Sejmout (otevřít) rolety, žaluzie a otevřít okna co nejvíce (pokud je venkovní teplota nižší než v místnosti).

2. Po dobu 5 – 10 minut nechat okno otevřené a poté je opět uzavřít.

3. Provést stejný proces na druhé straně místnosti.

4. Po celou dobu větrání nepoužívat ventilátory a nedovolit, aby se vzájemně protínaly proudy vzduchu.

5. Místnost důkladně uzavřít po dobu 10 minut, než se znovu začne větrat.

6. Zajistit toto větrání alespoň dvakrát denně.

Rozdíly ve větrání podle ročního období jsou opodstatněné, a to kvůli rozdílnému účelu větrání.

Větrání v létě

V létě větráme nejen kvůli výměně vydýchaného vzduchu, avšak i z důvodu jeho ochlazení, když není k dispozici klimatizace. V létě se doporučuje větrat cca půl hodiny několikrát za den podle potřeby. Nevětrat však v době, kdy jsou venku nejvyšší teploty (kolem poledne). Nejlepší dobou jsou brzké ranní hodiny – cca kolem čtvrté až páté hodiny.

Větrání ve třicetistupňových vedrech není příliš účinné. V těchto případech je vhodné přistoupit k cirkulaci vzduchu podpořené otevřením vstupních dveří. Díky tomu vznikne průvan a vzduch se „rozhýbe“.

Jsou-li horka, doporučuje se zastínění oken, díky kterému se sluneční paprsky nedostanou dovnitř.

Ve většině budov je v létě nutné větrat. Větráním se odstraňují přebytečné teplo a vlhkost. Důležité je myslet na to, aby se zabránilo nežádoucím teplotním šokům v prostoru. Doporučuje se tedy dávat si pozor na konkrétní dny, kdy se předpokládá bouřlivá situace.

Takovým situacím se dá předcházet velmi dobře pravidelným večerním větráním, kdy se otevřou okna a dveře a do místnosti přiléhá chladnější vzduch.

Aby se maximalizovala účinnost větrání, je vhodné otevřít více oken než dveří, aby se připravily velké proudy čerstvého vzduchu. Někdy se též doporučuje větrat s pomocí ventilátorů, pokud je to možné, vyhnout se klimatizaci a po celou dobu je třeba zajistit optimální funkci chladicího zařízení.

Větrání v zimě

V zimě mají lidé než v jiných ročních obdobích tendence větrání zanedbávat. Ovšem, ať už je venku jakkoliv, vydýchaný vzduch je nutné vyměnit. Nechce-li se však plýtvat příjemným a hlavně drahým teplem, větrat krátce a intenzivně.

Otevřít najednou všechny okna po dobu cca pěti minut a poté je zase rychle zavřít. Vymění se tak vzduch bez nadměrné ztráty tepla.

V zimě je větrání důležité z několika důvodů. Větrání odstraňuje vlhkost v místnosti a odplavuje pachy. Odstraňuje také prach a obsažené v něm alergeny. Pravidelné větrání také snižuje koncentraci oxidu uhličitého, které se může hromadit v zavřených prostorách. Větrání také umožňuje udržet optimální úroveň vlhkosti vzduchu. Ideální úroveň vlhkosti je mezi 40 – 60 %.

Větrání v zimě je na různých místech po celém světě odlišné. Je proto důležité si uvědomit místní podmínky. Většina lokalit má nějakou formu omezení, při které se většinou požaduje, aby se okna v místnosti otevřela nejméně na 5 – 10 minut každý den, aby byl zajištěn dostatečný proud čerstvého vzduchu.