Jak na zateplení pasivních domů

Pasivní dům se vyznačuje tím, že má velmi nízkou spotřebu energie, a proto je nutné, aby byly zajištěné maximální úspory tepla.

Snaha o co nejkvalitnější zateplení nemá význam jen u pasivních domů, nicméně u všech staveb, jejichž majitel chce ušetřit za energii. Vzhledem k tomu, že průměrný dům spotřebuje téměř tři čtvrtiny energie na vytápění, je žádoucí se nad možnými úsporami v tomto směru zamyslet a hlavně je realizovat.

Jak na zateplení pasivních domů

Zateplení pasivního domu má pro svého majitele mnoho výhod. Zajišťuje nižší náklady na energii, zmírňuje účinky škodlivých emisí a zlepšuje kvalitu vnitřního prostředí.

Nejprve je obecně doporučováno používat izolaci vyrobenou z přírodních surovin, jako je vlna nebo korek, tato izolace je velmi trvanlivá a může výrazně snížit spotřebu energie.

Aby byl pasivní dům účinně izolován, měla by být dodržena následující pravidla:

• vybrat propustný a trvanlivý izolační materiál a řádně ho instalovat, zejména u dveří a oken
• ujistit se, že izolace je dobře uzavřená, aby se zabránilo úniku tepla
• nezapomenout zkontrolovat, zda existují jakékoli mezery nebo praskliny, které by mohly snížit účinnost izolace
• použít okna, která blokují škodlivé ultrafialové sluneční záření a chrání interiér před přehřátím
• oblast kolem pasivního domu by měla mít nízkou úroveň odlesňování, aby se snížilo teplo z okolní krajiny
• vybrat odolnou střešní krytinu, která poskytne dobrou izolaci a bude schopná odolávat povětrnostním podmínkám

Pokud se tyto kroky dodrží, pomůže to zvýšit energetickou účinnost pasivního domu a ušetřit náklady na energii jeho obyvatelům.

Kvalitní zateplení má však i další výhody. Patří mezi ně navýšení teplotního komfortu, snížení rizika plísně, snížení přehřívání budovy v létě, menší námaha nosné konstrukce klimatickými vlivy atd.

Izolace pasivních domů

Pasivní domy jsou obecně definovány jako budovy, které snižují spotřebu energie na provoz budovy na velmi nízkou úroveň. Nejdůležitějším prvkem pasivního domu je kvalitní izolace. Nejčastěji se používají minerální a plynné izolanty, avšak mohou být také vyrobeny z obnovitelných materiálů, jako je celulóza nebo vlna.

Kvalita izolace může mít vliv na tepelnou pohodu a celkovou provozní účinnost domu. V pasivních domech je důležité zajistit, aby vnější stěny byly dobře izolované. Toto se obvykle dělá umístěním izolačního materiálu mezi vnitřní a vnější stěny budovy.

Absorbní nebo sklopné stěny se také mohou použít k lepšímu izolování okolního vzduchu. Vnější stěny mohou být také pokryty hrubou izolací. Podlahy, stropy a střešní konstrukce pasivních domů by měly být také důkladně izolované. Standardně se používají plášťové desky nebo široké základové řezy ke snížení prostupu tepla.

Při izolaci pasivních domů se zaměřuje také na okna a dveře. Ty by měly být vyrobeny z kvalitních materiálů jako je dvojsklo nebo trojsklo, které mají lepší tepelně izolační vlastnosti. Větry mohou být eliminovány správnou volbou nebo instalací vřetenových rámů.

Důležitým předpokladem pro izolaci pasivního domu je, aby její vrstva byla dostatečně široká a kvalitní izolaci skutečně poskytovala. Její šířka by měla být 30 – 50 cm. Někdy se používá kombinace speciálních stavebních materiálů, které izolaci obsahují.

Přesná tloušťka samozřejmě záleží na konkrétním použitém materiálu a dalších faktorech. Potřebná tloušťka se zjistí výpočtem. Musí být dosaženo požadovaného součinitele prostupu tepla konstrukcí. Maximální přípustná hodnota pro pasivní domy je 0,15 W/m²K.

Při zateplování pasivních domů je nutné soustředit se na izolaci stěn, střešní konstrukce, podlah, vnitřku (ne vždy) a oken.

Izolace masivních staveb

Masivní stavby, jako jsou železobetonové, betonové, monolitické a dřevěné, vyžadují funkční izolaci. Izolace je potřeba, aby se minimalizoval únik tepla, tlumil hluk, ochránil vnitřek stavby před vlivy počasí a minimalizovalo riziko vzniku kondenzace. Izolace může zahrnovat zateplení stěn, stropů a podlah, stejně jako zabudování izolačních zařízení.

U masivních staveb je nejčastějším možným materiálem izolace minerální vlna, plastové desky, minerální materiály, dřevěné vlákno, uzavřená pěna a různé typy izolačních pásků. Tato izolace je obvykle aplikována kombinací několika materiálů tak, aby vyhověla vybraným požadavkům. Taková kombinace obsahuje obvykle izolaci a hydroizolaci.

Kromě izolačních materiálů mají masivní stavby obvykle také hydroizolační a průmyslově chemické vrstvy. Tato hydroizolační vrstva chrání vnitřek stavby před vlhkostí, vodou a kondenzací a prudce snižuje požadovaný stupeň izolace. Díky nim konstrukce masivní stavby vždy nejlépe odolává vlivům počasí.

Využívá se většinou možnosti vnějšího zateplení. Při něm vzniká celistvá tepelně izolační vrstva. Pro tyto účely se používají:

• kontaktní zateplovací systémy: Tvoří jednolitý celek. Jsou nosným prvkem povrchových vrstev. Umožňují zachování původního rázu fasády. Nevznikají tepelné mosty. Tepelná izolace je spojená lepicí hmotou a hmoždinkami s původním zdivem a omítkou. V ČR je tento systém velmi rozšířený. Používá se u rodinných domů, bytových domů i u panelákových technologií.
• odvětrávané zateplovací systémy: Jsou tvořené tepelně izolačním materiálem připevněným k podkladu, zpravidla pomocí roštové konstrukce. Mezi povrchovou úpravou a izolačním materiálem je vzduchová mezera mající šířku několik centimetrů. Jde o dražší řešení, než kterým je kontaktní zateplovací systém. Z toho důvodu se používá méně.

Vnitřní izolace se u masivních staveb používá méně. Většinou se k ní nepřistupuje při stavbě pasivních domů, avšak při zateplování již stojících budov, na které nejde realizovat vnější zateplení, ať už z technických důvodů (režné zdivo, štuková výzdoba atd.), či je-li to nemožné kvůli historickému významu budovy.

Při užití vnitřního zateplení je třeba počítat s tím, že lze použít jen malou tloušťku izolace. Nevýhodou je promrzání a vlhnutí vnějšího zdiva a vznik tepelných mostů. Samozřejmě dochází také ke zmenšení vnitřního prostoru.

Izolace dřevostaveb

Izolace dřevostaveb je velmi důležitou součástí zajištění dobrého tepelného komfortu. Izolace zabraňuje pronikání vlhkosti, která může poškodit konstrukci, a také snižuje tepelnou ztrátu ze staveb, čímž snižuje náklady na údržbu. Existuje několik způsobů, jak izolovat dřevostavby.

Nejpoužívanější typy izolace dřevostaveb jsou minerální izolace, tepelná izolace (včetně izolačních malt), expandovaný polystyren a studená izolace. Minerální izolace je nejběžnější metoda izolace dřevostaveb a umožňuje snadnou aplikaci. Tepelná izolace funguje nejlépe v oblastech s vysokou tepelnou propustností a často se používá u vnitřních částí dřevostaveb.

Expandovaný polystyren lze použít na izolaci ve všech typech staveb a je obzvláště účinný proti chladu, vlhkosti a tlaku vody. Studená izolace je vhodná pro lokality s nižšími teplotami a může být použita jako ochranná úprava pro dřevěnou fasádu.

Tepelná izolace u dřevostaveb se vkládá mezi dřevěné nosníky. Nejčastěji používanými materiály pro tyto účely jsou minerální vata, skelná vata či některé materiály na přírodní bázi, které podporují přírodní pojetí dřevostavby. Při výběru konkrétního materiálu je třeba vzít v potaz skladbu konstrukce a stěn dřevostavby.

Izolace dřevostaveb je velmi důležitou součástí životnosti dřevostaveb a je třeba ji správně aplikovat, aby se zajistilo trvalé a úspěšné používání. Důležité jsou také správné nástroje a postupy, které umožňují aplikovat izolace dřevostaveb efektivně a šetrně k životnímu prostředí.